Rozhovor s Václavem Kovářem – motokrosový závodník, SD INSTALL - KTM by VK101

Václav Kovář je jeden z nejvýraznějších českých motokrosových jezdců současnosti — jako reprezentant ČR startoval například na legendárním Motocross of Nations, bojuje v seriálech mistrovství světa MXGP i evropských šampionátech a vypadl z ní i titul mistra Evropy třídy EMX2T. V tomto rozhovoru si povíme, jak vypadá život profíka v motokrosu a co obnáší závodit na nejvyšší úrovni.

Můžete se prosím představit — odkud pocházíte, jak jste se dostal k motokrosu a kdy jste věděl, že se mu chcete věnovat závodně?

Pocházím z jižních Čech, z Heřmaně u Písku. K motokrosu mě přivedl můj táta – když jsem viděl motorku v časopise, zeptal se mě, jestli bych takovou chtěl. Já jsem samozřejmě odpověděl, že ano. A v podstatě od začátku jsme jezdili po závodech a já neznal nic jiného.

Vaše kariéra sahá od juniorských titulů až po starty ve světových seriálech. Jak byste popsal ten přechod — od „lokálního“ jezdce po mezinárodní závody?

Už od začátku jsme se nevyhýbali mezinárodní konkurenci, takže jsem byl zvyklý, že lidem v depu nerozumím 😀. Samozřejmě, když pak jedete na mistrovství Evropy nebo světa, tak na vás tíha okamžiku vždy dolehne a plně si to uvědomujete. Nicméně když se do této situace dostáváte často, tak si na to zvyknete.

Závodil jste v několika týmech, českých i zahraničních, které byly vaše závodní „rodina“. Jak funguje týmová spolupráce — co všechno obnáší příprava na závody společně s mechaniky a technickým týmem?

V letech 2015–2016 jsem závodil v rakouském týmu Cofain Racing, kde jsem poprvé poznal, co to doopravdy znamená závodit v týmu — kdy je vaší starostí přijet na závody připravený a tam už jen odvést svůj maximální výkon.

V dnešní době vám na úrovni, na jaké jezdím, tým nepomůže tolik, kolik byste čekali. V Čechách 99 % týmů funguje vlastně jako sponzor. To znamená, že vám pomůže materiálně nebo finančně, ale zbytek je na vás.

Zázemí na závodech si stavíte sami, vaříte si sami, mechanika si musíte sehnat a veškerá organizace je na vás. Toto je také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl závodit soukromě pouze s podporou sponzorů.

Jezdíte v různých šampionátech, včetně prestižního seriálu MXGP a evropského šampionátu EMX2T. Které závody nebo výsledky považujete za své dosud největší úspěchy?

Prioritně se účastním českého šampionátu, německého šampionátu ADAC, EMX2T a vybraných závodů MXGP, které jedu spíš kvůli tréninku na těžké trati s velkou konkurencí.

Za velký úspěch z poslední doby považuji titul mistra Evropy v roce 2025 ve třídě EMX2T, kdy se finálový závod jel v Lokti nad Ohří. Vyhrát před domácím publikem tomu dalo tu správnou atmosféru.

Jak vypadá vaše příprava — a nejen ta motocyklová, ale i fyzická kondice nebo mentální nastavení — těsně před závodní sezónou?

Zimní příprava ideálně začíná začátkem listopadu, kdy jde trénink na motorce trochu do pozadí a dbá se především na fyzickou kondici. Na té se pracuje jak v posilovně, tak plaváním, během nebo jízdou na kole. Každý preferuje něco jiného. S blížící se sezónou se zase víc jezdí na motorce a kondiční tréninky jsou spíš doplněk.

Mně do toho v posledních letech dost zasahuje testování pro KTM, takže ten klasický „systém“, který jsem dřív měl, mi teď moc nevychází. Ale s tím se vždy nějak popasuji 🙂.

Můžete popsat, co pro vás znamená startovat na domácím závodě MXGP v Lokti — jaké to je závodit před českým publikem a domácí tratí?

Je to něco, co bych přál každému, aby si to zažil. Ovšem má to dva úhly pohledu. Když se zadaří, tak jsou všichni veselí a „opěvují“ vás. Ale jakmile se něco nepovede, strhne se vlna kritiky — typu, že jste se pos*al z konkurence a že to flákáte. Přitom věřím, že každý, kdo tam jede, se na to připraví a jde do toho s tím, že ze sebe chce vydat maximum.

Motocross je extrémně náročný snad ve všech ohledech. Jak se díváte na trénink, regeneraci a péči o tělo během sezóny — co je pro vás klíčové, aby vám vše vydrželo?

Tohle je zrovna otázka, kterou se teď dost zabývám. Když mi bylo 15–25 let, byl jsem nesmrtelný. Regenerace a péče o tělo pro mě nebyly téma. A možná i to byl jeden z důvodů, proč jsem musel na dva roky přestat jezdit a dát se dohromady. Prostě mě to dohnalo.

Dnes se s tím snažím víc pracovat. Už to není jenom o tvrdé dřině a neustálém posouvání hranic a přetěžování se. Snažím se najít nějaký balanc, ale je to těžké, když nemáte ustálený harmonogram — tréninky, testování, spousta cestování, komunikace s partnery, servis motorek a starání se o domácnost.

Jste zkušený jezdec, startoval jste také na Motocross of Nations. Co vám účast na takové akci dává — a co jste se díky tomu naučil?

Myslím, že je to to nejvíc, čeho může sportovec dosáhnout — jet na závody a reprezentovat svou zemi. Přinese to zkušenosti a obrovský zážitek. Doposud jsem jel tento závod čtyřikrát a chtěl bych si to ještě jednou splnit.

Moje první „národy“ byly v roce 2014 v Lotyšsku. Tenkrát mi to dalo asi úplně nejvíc zkušeností — bylo to pro mě něco obrovského, něco, na co jsem se dřív jen koukal v televizi. Když jste na trati s těmi nejlepšími jezdci planety, jezdíte jejich stopy a začnete vnímat, jak o té trati přemýšlí. Jak přemýšlí o celém závodění.

Jak řešíte logistiku závodních víkendů — od přepravy motorky a vybavení až po aklimatizaci na různých tratích a podmínkách?

Hahaha, vím, že čekáte odpověď typu: kamion přepraví materiál, postaví zázemí a já si přiletím s batůžkem…

Realita je trochu jinde. Jak už jsem psal v předchozí odpovědi, je to celé na mně. To znamená, že po tréninku v týdnu všechno umyju, následně provedu servis na motorce a nachystám ji na závody. Naložím svou malou dodávku až po strop a vyrážím.

Na závodech vyložím auto, postavím závodní stany a připravím si zázemí. Až v závodní den ráno přijede mechanik, který mi během dne pomůže s motorkou. Po závodech všechno rychle zase naházím do auta a frčím domů. Když je to v rámci ČR, tak je to sranda — jedete ze závodů maximálně 400 km. Ale když jedu ze zahraničních závodů, tak si po dvou dnech závodění ještě dáte třeba 1000–1300 km na „vyklusání“ za volantem 😀.

Ve světě motokrosu je důležitá podpora fanoušků i partnerů. Jak vnímáte roli fanoušků na trati a jak moc vám pomáhá backing od sponzorů během sezóny?

Při jízdě to zas tak moc nevnímám, snažím se soustředit na sebe a na svůj výkon. Následně v depu je to fajn, když se s vámi chtějí lidé pobavit nebo pozdravit. Ovšem ne vždy se trefí do správné chvíle a občas se stane, že moc zasahují do osobního prostoru. Cca hodinu před závodem už nemám moc zájem se bavit s někým „cizím“, takže v tu chvíli už nejsem tak příjemný.

Podpora od sponzorů je naprosto zásadní. Kdybych neměl kolem sebe sponzory, tak už dávno nezávodím. Sezóna vyjde cca na milion korun a to bych prostě sám nezvládl.

Když se ohlédnete za svou dosavadní kariérou — co byste poradil mladému jezdci, který právě začíná s motokrosem a sní o tom, že se posune dál?

Pracuj tvrdě, nauč se poslouchat, závoď srdcem, mysli hlavou a věř si.

Máte nastavené další konkrétní cíle nebo sny, které byste chtěl v motokrosové kariéře splnit v následujících letech?

Moje závodní kariéra se už chýlí k „podzimu“. Ještě bych si chtěl odjet jedny národy, obhájit evropský titul a získat jeden národní. Něco z toho už jsou možná jen sny.

Otázka na závěr – kdybyste měl jednu větu, která nejlépe vystihuje to, co vás na motokrosovém závodění nejvíc táhne a co vás drží v sedle i přes všechny náročné tréninky a závody — jaká by to byla?

Vzpomeň si, co ti tento sport všechno dal.