Rozhovor s Jiřím Čtvrtníčkem - Spolek SPJ

Airsoft, první pomoc, tábory v přírodě - Spolek SPJ to dělá pro děti už přes 20 let. Jiří Čtvrtníček nám prozradil, proč je branná výchova pro dnešní děti důležitější než kdy dřív. 

Můžete se krátce představit – jaká je vaše role ve Spolku SPJ a jak jste se k organizování akcí pro děti a mládež dostal?

Téměř 26 let jsem působil u Policie ČR, z toho posledních 16 let jako instruktor střelecké, taktické a speciální přípravy. Součástí této práce byl i výcvik policistů v oblasti první pomoci, která je dnes jednou z mých hlavních domén i ve spolku. Ve Spolku SPJ zastávám pozici místopředsedy a mám na starosti právě školení první pomoci.

Spolek jsme zakládali společně s kamarády z řad integrovaného záchranného systému a Armády ČR. Na začátku jsem působil jako hlavní vedoucí tábora, což v praxi znamenalo mít na starosti úplně všechno. Postupem času jsem se přesunul více do role zdravotníka, kde mohu naplno využít své profesní zkušenosti.

K práci s dětmi jsem se ale dostal už dříve – nejprve jsem na tábory jezdil jen jako výpomoc pod jinou organizací. Zlom přišel v roce 2005, kdy se mi narodil syn David. Tehdy jsem založil Speciální partyzánskou jednotku a začal dělat věci po svém – netradičně, s důrazem na zážitek, samostatnost a skutečné dovednosti. Práce s dětmi samozřejmě také stojí na pravidlech a odpovědnosti, zároveň ale nabízí větší prostor pro kreativitu, nadsázku a radost ze samotné hry, která je podle mě pro jejich rozvoj stejně důležitá.

Spolek SPJ navázal na tradici táborů a akcí pro děti sahající až do roku 2004. Co vás po tolika letech stále motivuje a baví na práci s dětmi?

Velkou motivací je pro mě i to, že dnes už se do organizace zapojuje další generace. Programovým vedoucím na táboře je letos můj dvacetiletý syn, který v duchu SPJ v podstatě vyrostl. Zároveň máme s manželkou doma další dva malé syny, takže motivace pokračovat je opravdu silná.

Chci ještě nějaký čas udržet naše akce v plném tempu, aby mezitím dorostla další generace vedoucích a mohly se zkušenosti i hodnoty smysluplně předávat dál. A právě tohle předávání a sledování, jak z dětí postupně vyrůstají samostatní a zodpovědní lidé, mě na tom baví asi nejvíc.

Velký smysl vidím také v tom, že děti učíme první pomoc – dovednost, která může v reálném životě někomu zachránit zdraví nebo i život a je pro společnost nesmírně důležitá.

Vaše aktivity jsou dost netradiční – airsoft, branná výchova, školení první pomoci. Jak na to reagují děti a rodiče? Není to pro některé překvapení?

Když jsem byl malý kluk, běhal jsem po lese s klackem jako s imaginární puškou, jindy s mečem, vyráběli jsme si luky a šípy. Dnešní děti mají v tomhle směru úplně jiné možnosti – třeba airsoftové zbraně, které už mají slušný dostřel a přinášejí úplně jiný zážitek.

Mnoho dětí už dnes ví, do čeho jde, třeba z airsoftových kroužků. Některé ale přicházejí s představou ovlivněnou počítačovými hrami. A tam bývá první setkání s realitou někdy překvapivě náročné. Postava ve hře běží bez únavy, přeleze každou překážku a přesně zasáhne cíl. Ve skutečnosti je to o fyzické kondici, spolupráci a soustředění. A upřímně – jednou z nejlepších motivací k pohybu je prostě nedostat zásah kuličkou.

Zároveň ale nejsme jen „bojovníci se zbraněmi“. Aby děti zvládly splnit úkol ve cvičné misi, musí spolu komunikovat, spolehnout se jeden na druhého a umět se postarat o kamaráda. Právě tyhle dovednosti považujeme za klíčové.

Reakce rodičů jsou zatím velmi pozitivní a většina dětí se k nám opakovaně vrací. Je ale pravda, že to není úplně pro každého – někdo nemá rád fyzickou zátěž a pro jiného je těžké odložit mobilní telefon. I to je dnes součást reality.

Říkáte, že se snažíte děti motivovat k pohybu, který je pro ně přirozený. Jak to vypadá v praxi – co děti na vašich akcích zažijí?

Děti se u nás v bezpečném a kontrolovaném prostředí dostávají mimo svou komfortní zónu. Poznávají sami sebe, své limity i schopnosti a zároveň se setkávají s vrstevníky, kteří jsou naladění podobně. Místo komunikace přes sociální sítě spolu tráví čas naplno – mluví spolu, spolupracují a zažívají věci skutečně, ne jen virtuálně.

Každý má své silné i slabé stránky. Ty silné se snažíme využít ve prospěch týmu a na těch slabších společně pracujeme. Platí u nás jednoduché pravidlo: jako tým jsme nejlepší!

Co se týče konkrétních aktivit, děti zažívají opravdu pestrý program. Slaňujeme skály i mosty, na střelnici si mohou vyzkoušet střelbu z reálných zbraní a starší účastníci (15+) si v rámci speciální bojové mise dokonce vyzkoušeli samostatný seskok z letadla z výšky jednoho kilometru na takzvanou zádržku. Kromě toho prolézáme dlouhé kanály, přespáváme v lese v improvizovaných přístřešcích nebo se učíme rozdělat oheň jako součást základních dovedností přežití.

Je to zkrátka kombinace dobrodružství, pohybu a praktických dovedností, které děti jinde běžně nezažijí.

Školení první pomoci je velká část vaší činnosti – máte na webu kompletní kurz od základů až po použití AED. Pro koho jsou tato školení určena a co účastníky nejvíc překvapí?

Naše školení jsou určená opravdu pro širokou veřejnost – v podstatě pro každého, kdo chce být připraven pomoci v reálné situaci. Pravidelně jezdíme do základních škol, kde je realizujeme jako součást výukového programu, a věřím, že dokážeme zaujmout i studenty na středních školách. Zároveň školíme pedagogické pracovníky i zaměstnance ve firmách.

Součástí naší nabídky je také akreditovaný kurz Zdravotník/Zdravotnice zotavovacích akcí, který je certifikovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a probíhá v rozsahu čtyř dnů.

Co účastníky často překvapí nejvíc, jsou realistické modelové situace s maskovanými zraněními. Díky nim si lidé mohou vyzkoušet, jak by reagovali v praxi, a zjistí, že první pomoc není jen o teorii, ale hlavně o schopnosti zachovat klid a správně se rozhodnout v reálném čase, pod simulovaným stresem.

Při pořádání venkovních akcí a táborů potřebujete spolehlivé zázemí – stany, vybavení, prostor. Jak řešíte zázemí pro vaše akce a co je pro vás při výběru důležité?

Zázemí je pro nás klíčové, a to nejen kvůli uskladnění vybavení, ale i jako úkryt pro tým a účastníky při nepříznivém počasí. Proto jsme pořídili velký stan o rozměrech 3 × 6 metrů, ke kterému jsme nedávno přidali menší variantu 3 × 3 metry. Podle velikosti akce je můžeme jednoduše propojit a vytvořit tak variabilní prostor.

Při výběru pro nás byla zásadní především kvalita a spolehlivost, protože vybavení musí obstát i v náročných podmínkách. Právě proto jsme se obrátili na firmu Red X, která u nás ve výběru jednoznačně zvítězila.

Jak funguje váš tým – kdo jsou lidé, kteří vedou tábory a akce? Co musí vedoucí ve Spolku SPJ umět a zvládat?

Velká část našeho týmu jsou lidé, kteří prošli našimi aktivitami už jako děti a postupně s námi vyrostli. Dnes z nich jsou dospělí chlapi, kteří pracují v různých profesích, ale pořád je spojují společné zážitky a vztah k tomu, co děláme. Právě ty náročnější chvíle a překonávání diskomfortu nás často stmelily nejvíc.

Vedoucí u nás musí být především týmový hráč – nesmí být sobec ani „lenoch“. Měl by umět najít způsob, jak svými schopnostmi přispět celku, převzít odpovědnost a jít příkladem. Zároveň od každého, kdo pracuje s dětmi v terénu, očekávám, že má absolvovaný kurz zdravotníka zotavovacích akcí a zná mapu.

Když se ohlédnete za lety pořádání akcí – jaký moment nebo příběh z tábora vám nejvíc utkvěl v paměti?

Ty nejintenzivnější zážitky si asi raději nechám pro sebe. Co se stane na táboře, zůstává na táboře – uložené někde hluboko v paměti těch, kteří to přežili.

Za ty roky se toho odehrálo opravdu hodně. Jsou to momenty, které se nedají úplně přenést slovy – musí se zažít.

S jakými výzvami se potýkáte při organizaci akcí pro děti – ať už jde o bezpečnost, legislativu nebo zájem dětí o pohyb venku?

Jednou z největších výzev je udržet dostatečný počet dětí a mladých lidí, aby akce měly dynamiku a mohly probíhat v plném rozsahu – například i větší týmové hry nebo „bitvy“, které jsou pro děti velmi atraktivní.

Konkurence je dnes opravdu velká. Existuje široká a pestrá nabídka příměstských táborů a dalších aktivit, ze kterých si rodiny vybírají. Zároveň je pro řadu dětí pohodlnější zůstat doma v komfortu – s dostupným zázemím, internetem a technologiemi, které jsou dnes běžnou součástí jejich života.

O to větší důraz klademe na to, aby naše programy byly natolik zajímavé a autentické, že děti přirozeně „vytáhnou ven“ a nabídnou jim něco, co doma ani ve virtuálním prostředí jednoduše nezažijí.

Kam byste chtěl Spolek SPJ posunout v následujících letech? Plánujete nové typy akcí nebo rozšíření do dalších regionů?

Naše aktivity už dávno přesahují hranice regionu. Na tábor k nám přilétají účastníci ze zahraničí – například bratři z USA nebo jednotlivci z Velké Británie či Švédska. Spojí to následně s návštěvou rodiny. To je pro nás velká motivace i potvrzení, že to, co děláme, má smysl.

Co se týče rozšiřování v rámci České republiky, tam zásadní limity nevnímáme. Velkým krokem pro nás ale je, že bývalý předseda spolku zakoupil naše dlouholeté táborové zázemí – Spálený mlýn v Rešicích. Je to místo, které přesně odpovídá našemu pojetí: minimum signálu, okolní lesy, řeka a ideální podmínky pro skutečný „offline“ zážitek i určitý druh detoxu od moderního světa.

Do budoucna je pro mě nejdůležitější zachovat charakter a hodnoty našich akcí. Nechceme růst za každou cenu, ale spíš udržet kvalitu a autenticitu. Zároveň věřím, že právě nové zázemí nám přinese i další příležitosti a výzvy, jak naše aktivity posouvat dál.

Kdybyste měl jednou větou vyjádřit, co je podle vás nejdůležitější pro to, aby děti trávily víc času aktivně venku – co by to bylo?

Nejdůležitější je, aby děti dokázaly být skutečně přítomné – vnímat svět kolem sebe, samy sebe i ostatní a prožívat každý okamžik naplno, bez rušivého šumu okolí.