Rozhovor s Petrem Bohuslavem, velitelem Czech SAR Teamu

Czech SAR Team je největší dobrovolnický tým typu Search and Rescue v České republice, který pátrá po pohřešovaných osobách, pomáhá při mimořádných událostech a podporuje ostatní složky Integrovaného záchranného systému.

V tomto rozhovoru s Petrem Bohuslavem, jedním z předních velitelů týmu, si povíme, jak taková organizace funguje, jak probíhá pátrání, co je při akcích nejdůležitější a co motivuje dobrovolníky podílet se na náročné záchranářské službě.

Na úvod nám prosím řekněte — kdo jste, odkud pocházíte a jak jste se dostal k myšlence pomáhat ostatním jako člen a později velitel Czech SAR Teamu?

Jmenuji se Petr Bohuslav a narodil jsem se v Praze, ze které jsme se přestěhovali do Krkonoš a následně do jižních Čech, kde již přes třicet let žiji v krásném prostředí České Kanady pod hradem Landštejn.

Jelikož, jak rád říkám, jsem stará škola (je mi 51 😀), tak jsem byl od malička vychovávaný k tomu, že si lidé mají pomáhat, a tak jsem se vždy snažil pomoci, kde to bylo třeba (povodně 2002). Ale až v roce 2021 jsem se připojil jako člen k Czech SAR Teamu a v květnu 2024 jsem vystřídal na pozici velitele Jihočeského kraje Lukáše Profanta, který vstoupil do vedení celého Czech SAR Teamu.

Czech SAR Team je největší organizací svého typu v Česku a funguje jako ostatní složka Integrovaného záchranného systému (IZS). Můžete popsat hlavní poslání a činnost vašeho týmu?

Ano, Czech SAR Team je největší organizací svého typu v ČR a byl založen v roce 2019. Naše primární poslání, a to, k čemu byl Czech SAR Team založen, je vyhledávání pohřešovaných osob, což už je zakotveno v názvu SAR Team – search and rescue team – pátrací a záchranný tým.

Znamená to, že jsme cvičení pro vyhledávání osob, ale zároveň i pro poskytnutí první pomoci do příjezdu záchranné služby. V dubnu 2021 jsme se stali ostatní složkou IZS, což já považuji za jeden z největších úspěchů organizace.

Jak probíhá samotné pátrání po pohřešovaných osobách – od první výzvy až po koordinaci týmu v terénu? Co je nejdůležitější v prvních hodinách akce?

Na pátrání vyjíždíme po výzvě IZS nebo na žádost osoby blízké a ještě rozdělujeme, zda se jedná o okamžitou reakci – kdy se o pohřešovaném dozvíme v řádu minut až hodin od zmizení a pohřešovaným je dítě či osoba, u které je obava o zdraví či život. Druhá je plánované pátrání, kdy se pátrání vyhlásilo po několika dnech a probíhá v součinnosti s ostatními složkami IZS.

Na předem určeném místě, které je zaneseno naším operátorem map do mapy, se sjede jednotka a vybuduje se štáb, v kterém se rozdělí úkoly tak, aby každý člen věděl, co je jeho práce (řidič čtyřkolky, zdravotník, pěší pátrač, velitel opatření atd.).

Určí se, na jakém kanálu se bude komunikovat a jak často se budou dělat kontrolní hlášení, určí se sektory, které je potřeba propátrat, zkontrolují se mapové podklady u všech členů v mobilním zařízení, že se správně zobrazují a člen je na mapě vidět, tak aby na štábu mohla probíhat kontrola propátraných sektorů. Poté může jednotka začít pátrat a velitel opatření dále komunikuje s policií a rodinou.

Co všechno děláte kromě pátrání – například výuka první pomoci, zdravotní asistence na akcích nebo podpora IZS při povodních či lesních požárech?

Kromě pátrání někteří naši členové provádějí výuku první pomoci formou kurzů, besídek a školení. Školíme úřady, instituce, školy, školky, ale i soukromé subjekty. Dále také zajišťujeme zdravotní a technické asistence (dohledy) na různých akcích. Zajišťujeme kulturní akce, sportovní soutěže apod.

Další možnou pomocí je, když nás složky IZS požádají o pomoc při živelných pohromách, jako to bylo v roce 2020 při povodni a následující rok 2021 při tornádu, kde naši členové pomáhali i se svými stroji.

Činnost Czech SAR Teamu je bezplatná a dobrovolná. Co byste řekl lidem, kteří uvažují o tom se k vám přidat — jaké vlastnosti a dovednosti jsou nejvíce potřebné?

Řekl bych jim, že musí být takoví „blázni jako my“, a to myslím pouze v dobrém, protože jak píšete, naše činnost je opravdu bezplatná a dobrovolná, takže je to o tom, zda jsem ochoten investovat svůj čas a finance na dobrou věc.

Jak jsem se již několikrát setkal při pátrání po rozhovoru, kdy se nás lidé zeptají, kdo nás sponzoruje a kdo to financuje, tak po naší odpovědi, že si vše financujeme z vlastní kapsy a ve svém čase, většinou přijde odpověď, že „klobouk dolů, že se v dnešní době najde ještě parta takových lidí, ale že jsme blázni, když to vše hradíme sami“.

Co se týká vlastností a dovedností, tak pokud jde o vlastnosti, já osobně si nejvíce cením upřímnosti a komunikativnosti a vůči SARu je to časová flexibilita (samozřejmě ne vždy to jde, protože stále jsme zaměstnaní a musíme se podřídit zaměstnavateli a jeho požadavkům), hlavně vůle a chuť pomáhat.

Dovednosti nemáme nijak specifikované, proto k nám může vstoupit kdokoliv, kdo pomáhat chce, a časem se ukáže, na co bude jeho využití nejlepší (zdravotník, strojník, pěší pátrač, pilot dronu atd.).

Pátrání probíhá často v náročném terénu nebo ve špatném počasí. Jak tým zvládá logistiku, bezpečnost členů a koordinaci techniky jako čtyřkolek nebo dronů?

Ano, při pátrání si nemůžeme určit, kde a za jakých podmínek budeme pátrat, protože všude uvádíme, že pátráme 365 dní v roce, takže kdykoliv a kdekoliv. To znamená, že je velmi důležité být vždy připraven na jakoukoliv situaci, jak v terénních podmínkách, tak na počasí. Je pro nás velmi důležité i zázemí, a to v podobě nůžkových profi stanů, kde si zřídíme štáb a odkud celou akci řídíme.

Také ho využíváme jako ošetřovnu a zázemí pro komunikaci jak s policií, tak s rodinou, která bývá pod psychickým tlakem, a tak se snažíme jí udělat soukromí v takto složité situaci a chránit ji před ne vždy vhodnými dotazy.

Pokud jde o bezpečnost členů, tak ta je samozřejmě velmi důležitá a organizace je na tyto případy pojištěna, ale stále platí, že se nehazarduje a nedělají se věci, které by mohly být nebezpečné. To samé platí pro techniku a pokud si člen není jistý, zda to zvládne, tak ho nikdo nesmí a nebude nutit.

Situace se zkonzultuje a vymyslí se jiné řešení. Tak jak je určen velitel opatření (člověk, který velí pátrací akci), tak ten si určí své zástupce, jako velitel čtyřkolek, velitel pěších pátračů, velitel dronu atd., a ti pak předávají veliteli opatření své poznatky, návrhy atd. a dále se domlouvají na následném postupu tak, aby celé pátrání mělo systém a nemohl se do rádiové komunikace hlásit každý, kdo má vysílačku.

Velkou roli hraje spolupráce s ostatními složkami záchranného systému – policií, hasiči, zdravotní službou. Jak taková spolupráce vypadá při reálných akcích?

Většinou to začíná s policií, s kterou si řekneme, co se od nás požaduje a jaký sektor od nás chtějí propátrat. S hasiči většinou spolupracujeme v rámci rojnic při pěším prohledání nebo při živelných pohromách nabízíme převoz na čtyřkolkách do špatně přístupných lokalit a podobné je to se zdravotní službou, kde bychom převezli třeba lékaře k nalezené osobě nebo předáváme nalezenou osobu po transportu do jejich péče.

Můžete se podělit o nějaký silný nebo inspirativní moment z pátrací akce či zásahu – situaci, která vám ukázala, jak důležitá je vaše práce pro rodiny a komunitu?

Je zvláštní, že když se vracím z pátrání, kde hledaná osoba nebyla nalezena, tak jsem z toho vždy psychicky dost rozhozen, protože jsme vlastně nepomohli. Ale pokud se vracím z pátrání, kde jsme osobu našli, a i když již bez známek života, tak se s tím daleko rychleji vyrovnám, protože se vžiju do rodiny, která dostala velmi tragickou zprávu, ale ví, že tím to končí a musí se naučit s tím žít.

Ale rodina, která neví, co se děje, kde hledaná osoba je, a najde se třeba až po dlouhé době, musí být velmi psychicky vyčerpaná z té nejistoty. A to je právě to, co mi ukazuje, proč to dělám a že to má smysl. I když to může být někdy smutná zpráva rodině, tak si myslím a doufám, že jim to přinese alespoň nějaký klid v duši.

Jak vnímáte význam technologických vylepšení – jako GPS, mapové plánování nebo využití dronů – při pátrání a záchraně osob?

Já sám jsem velkým zastáncem moderních technologií a pro naši organizaci je to nedílná součást při pátrání, kdy používáme v mobilních telefonech aplikaci, do které náš operátor map zanese sektory, které je potřeba propátrat, a zároveň na štábu velitel opatření vidí, kde se kdo pohybuje, a může s pátračem komunikovat, co by měl ještě propátrat.

Do této aplikace se také dají fotit věci, které by následně mohly být použity při následném pátrání, a dost důležité je, že operátor map udělá po skončení pátrání report, který se odešle policii, která má jasně zdokumentováno, jaká oblast se propátrala.

Pokud jde o drony, tak je to také velká pomoc v nepřístupných místech, což jsme si vyzkoušeli i při pátrání v okolí Zvíkova, kde jsme z mostu viděli předmět podobající se tělu, ale nebylo možné se dostat ke břehu, tak pilot spustil dron až k hladině, abychom zjistili, že se jedná o kmen.

Kromě pátrání po zmizelých osobách se tým zapojuje i do jiných situací. Jaká je role Czech SAR Teamu při přírodních katastrofách jako tornádo nebo povodně?

Pokud jde o zapojení při přírodních katastrofách, tak naší velkou výhodou je, že dost členů disponuje čtyřkolkou a ta je v takových situacích skoro až nenahraditelná, jak na převoz lidí, tak na odvoz a dovoz všeho potřebného. A samozřejmě jsou to další ruce našich dobrovolníků, které mohou pomoci, jak se již ukázalo hlavně při tornádu v roce 2021.

Jaké jsou největší výzvy, kterým čelíte jako velitel týmu – například udržování kvalifikace členů, financování nebo reakce na neočekávané situace?

Asi začnu financemi, protože to je dost důležitá věc i pro fungování organizace. Ano, jsme dobrovolníci, kteří si většinu hradí sami, ale jsou zde i věci, které při své ceně si opravdu nemůže každý koupit, jako například transportní vozík, AED, profi dron, stany a jiné, a proto jsme i závislí na sponzorech, díky kterým se můžeme při pátrání profesionálně prezentovat.

Pokud jde o členy, tak náš asi největší problém je, že skoro každý bydlíme v jiné části jižních Čech a chodíme do zaměstnání, a to nás trochu eliminuje pro častější setkání a možné školení třeba v rámci první pomoci. Myslím si, že pokud jde o reakce v podobě výjezdu na pátrání, tak tam dovedeme reagovat dosti rychle.

Kam vidíte Czech SAR Team v příštích letech – jaké cíle, rozvoj nebo nové oblasti činnosti byste chtěl, aby tým dosáhl?

Já osobně si přeji, aby tato organizace nezanikla a dál směřovala s cílem pomoci druhým, a to i v případě, že se pátrání neuskutečňují a může to některé členy odradit, protože možná čekali, jak budou jezdit stále zachraňovat. Byl bych moc rád, když se budeme neustále vzdělávat ve všech směrech, protože to je to nejdůležitější na cestě k vyšší profesionalitě.

Otevírat se novým technologiím a možnostem využití při naší činnosti. A můj možná až moc ambiciózní cíl, možná i sen, je stát se složkou IZS, tak jak se po několika letech stala horská služba.

Kdybyste měl jednou větou shrnout, co vám na činnosti Czech SAR Teamu dává největší smysl a co byste vzkázal lidem, kteří uvažují o pomoci druhým – co by to bylo?

I kdybych měl za celou dobu svého působení v organizaci zachránit jednoho člověka, tak to dává smysl, a pokud mají lidé v sobě chuť nezištně pomáhat druhým, tak ať do toho jdou také, protože ten pocit je úžasný.