Rozhovor s Milošem Bernatíkem, prodejcem vánočních ryb

Každé Vánoce tráví dlouhé hodiny venku u kádí se živými kapry, v mrazu, větru i dešti. Jak vypadá adventní sezóna očima prodejce vánočních ryb a co všechno musí zvládnout, než si zákazník odnese svou štědrovečerní večeři?

Můžete se na úvod představit – odkud jste, jak dlouho už prodáváte vánoční ryby a kde vás zákazníci nejčastěji najdou?

Prodáváme vánoční ryby už od roku 1998 v příbramském okrese. Je to tedy praxe, která trvá přes čtvrt století, a během let jsme si prošli různými místy i typy trhů.

Nejčastěji nás zákazníci potkají na vánočních trzích v menších městech i v okolí větších měst, ale pravidelně spolupracujeme i s rybářskými svazy, které pořádají akce s výlovem i vánoční prodeje. Každý rok je specifický, ale máme několik míst, kde nás lidé téměř očekávají, a díky tomu na nás často i přijdou celé rodiny, které si chtějí vybírat kapry osobně.

Jak vypadá váš typický „vánoční den“ u stánku? V kolik začínáte a kdy se dostanete domů?

Typický den je velmi dlouhý a náročný. Vstáváme už kolem čtvrté hodiny ráno, protože je potřeba stihnout logistiku – dovézt ryby, nachystat kádě s vodou, zajistit pult, váhy a další technické věci.

Trhy nebo prodejní stan začíná fungovat většinou dopoledne, ale práci máme prakticky celý den až do večera, kdy kolem osmé večer balíme a odvážíme všechno zpět. Občas se stane, že končíme ještě později, když jsou fronty a lidé stále přicházejí pro rybu na poslední chvíli – je to takové vánoční „maratonské“ nasazení každý den.

Co všechno musíte jako prodejce kaprů zařídit před sezónou – od povolení po vybavení stánku (kádi, voda, nástroje atd.)?

Je toho dost. Nejdřív je potřeba nahlásit prodejní místo veterinární správě, a to minimálně několik dní (v některých letech až 7–14 dní) před zahájením prodeje. Ti pak kontrolují, jestli jsou splněny podmínky pro prodej živých ryb, například aby kádě nebyly přeplněné, aby v nich byla čerstvá voda a ryby měly dostatek kyslíku.

Kromě toho musíme mít povolení provozovatele místa, což bývá často smlouva s městem nebo organizátorem trhu. A pak samozřejmě technicky nachystat vybavení – kádi, stoly, váhy, nože, vybavení pro hygienu a odpad. Je toho docela dost a bez dobré přípravy by to nefungovalo.

Jak se za roky změnili zákazníci – ptají se víc na původ ryb, způsob usmrcení, ekologii, nebo řeší hlavně cenu?

Určitě se to proměnilo. Lidé se dnes ptají výrazně víc na to, jak je ryba chovaná, kde pochází a jak s ní manipulujete. Hodně zákazníků zajímá, jestli ryba žila v čisté vodě, jak dlouho jste ji drželi a jak s ní zacházíte při prodeji.

To je pozitivní, protože ukazuje, že zákazníci chtějí kvalitní produkt a chtějí vědět, že k němu přistupujete správně. Cena je samozřejmě stále důležitá — pro mnoho rodin je to jedno z největších výdajů v předvánočním období — ale dnes už často bývá vedlejší k otázkám kolem kvality.

V našich kádích používáme vodou přímo z rybníků nebo sádek, takže voda může být kalná a lidé se někdy ptají, proč to tak je. Řešíme to tím, že vysvětlujeme, že se nechává ryba ve své „přirozené“ vodě co nejdéle, aby byla co nejméně vystresovaná a zachovala si dobrou chuť.

Stojíte venku často v teplotách kolem nuly a níž – co je pro vás osobně v zimní sezóně nejnáročnější?

Nejnáročnější je pro mě asi práce s lidmi a nepředvídatelné počasí. Zatímco my přemýšlíme a řešíme, jak mít všechno připravené technicky, někteří zákazníci si vůbec neuvědomují, jak se ryba chová, co se s ní dělá, jak musí být voda čerstvá a jak pracujeme s hygienou.

Občas je to opravdu „diplomacie“, když chce někdo nesmyslné věci, třeba úplně jinou váhu ryby, než jaká je reálně k dispozici. Počasí je samozřejmě taky výzva — když je ledovka nebo silný vítr, musíte být všude zároveň, aby byl prodej bezpečný a plynulý.

Vzpomenete si na nějaký silný moment od kádě – třeba dojemného zákazníka, vtipnou historku nebo situaci, na kterou jen tak nezapomenete?

Vzpomínám si na jednu situaci, kdy jsme přijeli na místo, začali prodej připravovat a přišla jedna paní. Zastavila se u kádí, dívala se na ryby a ptala se: „Vy budete prodávat ryby?“ Když jsme potvrdili, že ano, tak se jen tak upřímně usmála a zeptala se, jestli jsou ty kapři živí — a kolega jí odpověděl: „No samozřejmě, co byste chtěla, aby ještě zpívali koledy?“

Jak vnímáte poslední roky – mění se zájem o kapra, přibylo konkurence, nebo naopak vidíte návrat k tradicím?

Konkurence se nezměnila výrazně — spíš prodej těchto ryb rok od roku mírně klesá, především u mladší generace. Hodně mladých rodin dnes spíš volí ryby, které nejsou živé, nebo jiná tradiční jídla, která jsou jednodušší – třeba losos granuláč.

To je podle mě škoda, protože tradice jako vánoční kapr jsou hluboko zakořeněné v české kultuře a patří ke štědrovečernímu stolu už stovky let.

Co vás v průběhu dne nejvíc zdržuje nebo komplikuje práci – vítr, déšť, zákazníci ve špičce, technické věci?

To záleží na dni. samozřejmě počasí — když je kluzko, když fouká nebo prší, všechno se zpomalí a musíte dávat pozor na bezpečí lidí i ryb.

Jak jste prodejní stany nebo přístřešky řešili dřív a co vás přivedlo k tomu pořídit si profesionální nůžkový stan?

Na začátku jsme si stany a přístřešky několik let půjčovali od kamaráda, který je měl z dřívějška. Fungovalo to, ale vždycky to bylo takové improvizované – někdy se nedařilo sladit termíny, pak byl stan malý nebo nestabilní při větru.

Postupně jsem si asi pětkrát řekl, že by bylo lepší mít vlastní vybavení, které bude dostatečně pevné, prostorné a bude nám dávat pocit, že máme zázemí, na které se můžeme spolehnout. Nakonec jsem se zeptal kamaráda, odkud vlastně ten jeho stan má, a on mi dal kontakt na pana Tauška z RedX – a od té doby máme stan, který je výrazně stabilnější, lépe se udržuje a hlavně nám dává víc klidu i při náročných dnech.

Co byste poradili někomu, kdo uvažuje, že začne prodávat vánoční ryby.

Když se do toho někdo chce pustit a má chuť do práce, myslím, že to rozhodně dokáže. Je to sice náročné – vstávání brzo ráno, práce s lidmi, nevyzpytatelné počasí, trávení velkého množství času venku – ale zároveň je to tradice, která lidem dělá radost. Moje babička vždy říkávala: „Když se  chce, všechno jde, jen malé děti se musí nosit.”

A myslím, že to platí i tady – když to člověk nevzdá, vytrvá, učí se z chyb a dává do toho kus srdce, tak se to vrátí. Když vidím, že mladí lidé neváhají přijít a že je práce baví, tak mě to vždycky nabije energií.

Závěrečná otázka - kdybyste měl říct jednu věc, bez které byste si vánoční prodej už nedokázal představit – co by to bylo a proč?

Kdybych to měl shrnout jednou větou, tak je to vidět, že se mladí lidé nebojí práce a že je ta práce baví. Když se dívám kolem sebe a vidím úsměvy zákazníků i kolegů, kteří si na trhu užívají atmosféru Vánoc a zároveň se naučí pracovat s lidmi i s technikou, tak vím, že to nemá cenu dělat jinak.