Rozhovor s Matyášem Nachtigalem, závodníkem v Lima racing

Šestnáctiletý závodník do vrchu Matyáš Nachtigal jezdí seriál ZAV EDDA Cup s vozem Citroën Saxo VTS. V Mladé Vožici 2025 prožil víkend plný kontrastů: v sobotu špičkové výsledky v juniorech i v „Saxo Cupu“, v neděli po havárii závod nedokončil.

Ahoj Matyáši, mohl by ses na úvod představit? Odkud jsi a jak ses dostal k závodům do vrchu? Co tě na tom nejvíc chytlo?

Jmenuju se Matyáš Nachtigal, je mi 16 let a věnuju se závodům do vrchu. Jsem z Olomouce.

K vrchům jsem se dostal trochu netradičně — devět let jsem závodil v motokárách, ale protože je to finančně náročné a sponzorovali mě jen rodiče, museli jsme skončit.

Pak jsem dostal možnost zkusit Citroën Saxo VTS v sériovém stavu. Byla to úplně jiná zkušenost než motokáry, ale hned mě to chytlo.

Proč zrovna Citroën Saxo? Co tě na tom autě baví a jaké má silné stránky a limity?

Citroën Saxo VTS jsem měl pronajatý od Edy, který pořádá Edda Cup. Je to nejlevnější a ideální třída pro začátečníky — auto je sériové, jen vyrámované.

Hodně velká výhoda je, že je extrémně lehké, což je do kopců super. A díky přednímu náhonu má dobrý záběr.

Limity byly hlavně v tom, že na autě byly sériové pneumatiky a sériový podvozek. Auto tím pádem tolik nedrželo a v zatáčkách se dost houpalo.

Jak u tebe vypadá typický závodní víkend?

Začínáme už ve čtvrtek balením dodávky. Auto mi většinou dovezl pronajímatel.

V pátek ráno vyrazíme na trať, postavíme závodní stan, zázemí a připravíme si místo na spaní.

Odpoledne, když se trať zavírá, jezdím ji načíst osobním autem, většinou s kolegama.

Nejdůležitější člověk v týmu je táta — dělá řidiče, mechanika, kuchaře… prakticky všechno. Já už mu v mechanice pomáhám, co můžu.

V sobotu ráno jsou tréninky, je to náročnější, protože je všechno studené — auto i trať. V ostré jízdě už jedu na limitu auta a naplno se soustředím.

V Mladé Vožici ti sobota skvěle sedla. Čím to podle tebe bylo?

Podle mě se prostě všechno sešlo — správné tlaky v pneumatikách, dobré počasí, auto fungovalo, zkušenosti už jsem měl také větší. Všechno do sebe zapadlo.

A co se stalo v neděli při nehodě?

To byla čistě moje chyba. Po sobotním vítězství jsem byl hodně namotivovaný.

V prvním ranním tréninku jsem vyhrál asi o tři sekundy, a do druhého jsem už vletěl moc agresivně. Do retardéru jsem najel příliš rychle, pneumatiky to neudržely a skončil jsem ve stromě.

Jak pracuješ s hlavou? Máš nějaké rituály nebo způsoby, jak se mezi jízdami zklidnit?

Mezi jízdami si pustím relaxační hudbu do sluchátek.

Dřív jsem si s sebou vozil i pitbike — prostě jsem sedl, projel se a vyčistil si hlavu. To mi pomáhalo hodně.

Jak si děláš poznámky k trati? A co bys poradil ostatním juniorům, jak se zlepšovat?

Mám vytisknutou mapu trati, do které si maluju ideální stopu, místa na brzdění, řazení a další detaily. Opakuju si to pořád dokola, dokud to neznám zpaměti.

Pak si sednu, zavřu oči, vezmu volant a představuju si celou trať krok po kroku.

Doma mám simulátor (Gran Turismo 7). Pouštím si k tomu onboard videa z YouTube a v reálném čase si představuju řazení, brzdění a zatáčení. Je to skvělé na získání pocitu z jízdy.

Jaký je rozdíl závodit proti vrstevníkům v juniorském poháru a proti zkušenějším jezdcům v Saxo Cupu?

Mezi vrstevníky je to jednodušší — většinou jsme na podobné úrovni. Zkušení jezdci mají auto v ruce, znají ho do posledního detailu. Je to těžší, ale vyrovnat se jim dá.

Povedlo se mi to už několikrát, i s pronajatým autem.

Co je pro tebe na kopcích logisticky nejnáročnější?

Určitě počasí. Se sériovými pneumatikami to byl často největší problém. Tlak v gumách hraje obrovskou roli.

Máš nějaký jízdní vzor? A je nějaký kopec, kterého si obzvlášť vážíš nebo tě naopak děsí?

Jízdní vzor je pro mě určitě Petr Trnka.

Nejtěžší kopec, co jsem jel, byl na slovenském mistráku — měl přes 30 zatáček. Dokázal jsem si zapamatovat jen asi polovinu a zbytek jsem jel podle pocitu.

Naopak mě baví, když se v Edda Cupu jede na okruzích — Most, Sosnová nebo Milovice.

Když se podíváš dopředu, jaké tři kroky ti letos nejvíc pomůžou se posunout?

Pořídil jsem si vlastní Citroën Saxo VTS, tentokrát už závodní. Je upravené, ostré, skoro jako motokára. To je pro mě velký posun.

Technicky je auto vyladěné na hranici pravidel. Teď už budeme řešit spíš drobnosti.

Chci víc pracovat na sociálních sítích a hledání sponzorů, abych měl lepší zázemí.