Rozhovor s Jiřím Sýkorou – ředitelem závodu Miladatlon

Miladatlon je náročný terénní triatlon a duatlon u jezera Milada v Ústí nad Labem – včetně Mistrovství ČR v terénním triatlonu lékařů. Soutěž přitahuje stovky závodníků i rodinné týmy a patří mezi nejzajímavější české závody tohoto typu. V tomto rozhovoru si povíme s ředitelem závodu Jiřím Sýkorou o tom, jak se taková akce organizuje, co je největší výzvou a jak závod postupně rostl.

Můžete na úvod představit, odkud jste a jak jste se dostal k tomu organizovat závody jako Miladatlon – co vás k tomu vedlo?

Narodil jsem se a celý život žiji v Ústí nad Labem. Když se chýlila ke konci hlavní fáze hydrické rekultivace lokality bývalého hnědouhelného dolu Chabařovice, dnes zatopené zbytkové těžební jámy nesoucí název jezero Milada, napadlo mě, že by nebylo od věci uspořádat zde veřejné závody v terénním triatlonu a kvadriatlonu – od r. 2026 duatlonu. Křišťálově čistá voda v jezeře a terény sanovaných bývalých výsypek k tomu přímo vybízely.

Do lokality jezera je zakázán vjezd motorových vozidel a tím pádem se závodící borky a borci nemusí přizpůsobovat silničnímu provozu, jak je v mnoha případech závodů zejména v silničním triatlonu nutné. A propo, rozhodně bych se netituloval ředitelem závodů Miladatlon. Mojí roli v miladatlonním týmu vnímám spíš jako roli „režiséra miladatlonní scény“. 

Jak byste popsal hlavní myšlenku Miladatlonu – co je cílem závodu a čím je podle vás výjimečný mezi triatlony a duatlony v Česku?

Hlavní myšlenkou bylo, je a bude, že se snažíme pořádat závody pro širokou veřejnost bez rozdílu sportovní výkonnosti, bez rozdílu věku. Proto každoročně vypisujeme 10 kategorií závodů, vč. jedné kategorie MČR v TRT lékařů, které se liší délkou a náročností profilu kurzů distancí plavání, MTB i běhu. Závodů se mohou zúčastnit i sluchově, zrakově a tělesně handicapovaní sporťáci i s případným doprovodem na všech tratích.

Žákům nejmladších kategorií umožňujeme jednak absolvování plaveckých distancí s plaveckými pomůckami a nejmladším do 8 let i s případným doprovodem na všech tratích vč. plavecké části závodu. Motto Miladatlon zní: „TO DÁŠ!“ a zároveň připomínáme závodníkům slova Pierra de Coubertina: „Není důležité vyhrát, ale bojovat čestně a ze všech sil.“

Nemyslím si, že by byl Miladatlon oproti ostatním závodům v TRT a TDU něčím výjimečný a pokud snad přece jen něčím výjimečný je, pak to mohou posoudit výhradně jeho účastníci.

Miladatlon je pořádán už několik let a zahrnuje různé kategorie včetně Mistrovství ČR v terénním triatlonu lékařů. Jak se závod vyvíjel od prvního ročníku až po dnešek?

Letos budeme pořádat 9. ročník. Závody jsme pořádali až do minulého roku ve dvou disciplínách, tj. v terénním triatlonu a kvadriatlonu. Pro nízký zájem o kvadriatlon jsme se rozhodli, že místo kvadriatlonu zkusíme sportovní veřejnosti nabídnout duatlon. Tím dost možná u řady potenciálních závodníků odpadnou obavy z absolvování plavecké části, jak je tomu v případě triatlonu. Prioritou pro nás samozřejmě zůstává pořádání TRT, protože ho vnímáme jako komplexní a svým způsobem opojný sport. Mistrovský závod pro lékařky a lékaře se zrodil na popud prof. MUDr. Pavla Seemana, Ph.D. MČR lékařů budeme letos pořádat potřetí.

Co všechno je potřeba zajistit dlouho před samotným závodem – jak vypadá příprava z hlediska tréninků, povolení, technické logistiky i partnerů?

Pořádání Miladatlonu se odvíjí od spolupráce a finanční podpory stran municipalit a komerčních donátorů. Zároveň samozřejmě také od spolupráce s partnery zajišťujícími služby a dodávky, bez kterých by realizace závodů nebyla možná. Reálně je tomu tak, když vypořádáme aktuálně proběhlý ročník závodů, kontinuálně navážeme přípravami toho následujícího. Zde si dovolím poděkovat i Vám, miladatlonním partnerům ze společnosti RedX, kteří s námi „táhnete miladatlonní hemžení“ téměř od jeho počátku.

(na fotce nafukovací brána od RedX)

Každý závod má svůj „duch“ – jak byste popsal atmosféru, kterou chcete u Miladatlonu vytvořit pro účastníky i diváky?

Snažíme se o to, aby se pokud možno všichni účastníci, bez rozdílu fyzických dispozic a připravenosti, chcete-li trénovanosti, cítili, jako by byli součástí a zároveň závodníky „mistrovství světa“. 

Jak řešíte bezpečnost a zdravotní zajištění závodníků – hlavně při náročných terénních podmínkách nebo při plavání v jezeře Milada?

Od počátku „miladatlonního hemžení“, tak charakterizujeme průběh závodního dne, spolupracujeme s VZS ČČK Ústí nad Labem, ZZS Ústí nad Labem a členy spolku Hvězdy života. Závodníci mají v případě potřeby ve vodě i na souši k dispozici profesionální zdravotnickou pomoc včetně odpovídajícího vybavení. Rozuměno včetně přítomnosti výjezdového sanitního vozidla ZZS s plnou zdravotnickou a přístrojovou výbavou a minimálně dvou motorových člunů VZS a bezpočtu vodních záchranářů v kajacích na vodní hladině.

Co se vám osvědčilo při práci s dobrovolníky a organizátory – jak stavíte tým, který závod zvládne zrealizovat?

Základem přípravy a realizace „miladatlonního hemžení“ je pocit sounáležitosti, vzájemné důvěry a názorové tolerance všech členů mojí rodiny a nejužšího okruhu přátel a kamarádů, kteří se na realizaci závodů nezištně podílí.

Když se ohlédnete za závodními dny, jaké jsou nejčastější reakce účastníků – co si nejvíce pochvalují a co vás překvapuje?

Osobně vnímám, že závodníci odjíždějí od „ústeckého Jadranu“ spokojení a plní pozitivních dojmů z prima prožitého dne. Ve shodě s členy miladatlonního týmu si nejvíce pochvalují atmosféru „na place“, což mě samozřejmě velmi těší. Co mě překvapilo? Mile mě překvapilo, že jsme nikdy po závodech nemuseli po závodnících uklízet nepořádek. Doslova mohu konstatovat, ani smítka po jejich přítomnosti „na značkách“ nikdy nezůstalo.  

Miladatlon není jen jeden závod – zahrnuje i různé kategorie, štafety a mistrovské boje. Jak udržujete rovnováhu mezi náročností pro zkušené sportovce a přístupností pro širší veřejnost?

Miladatlon je primárně koncipován jako závody pro širokou veřejnost bez rozdílu. Jak jsem již řekl, závodníkům nabízíme výběr z 9 respektive 10 kategorií závodů. Každý zájemce o účast v závodech si tak může vybrat kategorii závodu dle obtížnosti a fyzické náročnosti. 

Jaké technické nebo logistické výzvy řešíte nejčastěji – počasí, značení tratí, časomíru nebo zázemí pro účastníky?

Nejedná se až tak o technické či logistické výzvy i když jejich existenci nepopírám. Miladatlon pořádáme, myslím si, na úrovni minimálně závodů obdobných mistrovství ČR a proto je „alfou omegou“ pro úspěšnou realizaci závodního dne v podobě, na kterou si již závodníci u nás zvykli, zajištění finančních prostředků.

Jak vidíte budoucnost Miladatlonu – plánujete další inovace, rozšíření kategorií nebo třeba nové závody pod touto značkou?

Budoucnost Miladatlonu je „ve hvězdách“. Realita je taková, až „padne rejža“, bude s Miladatlonem asi „šmitec“. Naše dcery jsou natolik pracovně vytížené, že nemají a nebudou mít zbytný čas, který by mohly obětovat miladatlonním přípravám… nevím, uvidím, ale fakt je ten, že s přibývajícím věkem mi sil ubývá. 

Závěrečná otázka – kdybyste měl shrnout do jedné věty, co je pro vás nejdůležitější věcí, kterou si závodníci i návštěvníci mají z Miladatlonu odnést – co by to bylo?

Spokojenost a radost z podaného sportovního výkonu bez rozdílu, zda se závodník umístil tzv. „na bedně“ či nikoliv. V případě členů štafet prima pocit z týmové sounáležitosti a vzájemné podpory členů štafety navzájem. Zkrátka pocit příjemně stráveného a prožitky naplněného dne a to se týká samozřejmě i členů doprovodu závodníků a diváků. Omlouvám se, k vyjádření jsem potřeboval věty tři.