Rozhovor s Jakubem Matějkou, producentem spolku Loutky v nemocnici

Už téměř dvacet let přinášejí Loutky v nemocnici úsměv, naději a trochu kouzelného světa fantazie dětem i seniorům v nemocnicích po celé republice. Jak jejich tým pracuje, co všechno se děje během jedné návštěvy oddělení a proč je pro ně důležité mít dobré zázemí – i v podobě stanu od RedX?

Můžete krátce představit, co Loutky v nemocnici dělají a kde všude dnes pomáháte?

Jsme nezisková organizace, která od roku 2005 přináší loutkové divadlo, hudbu a radost do nemocnic, léčeben a hospiců po celé České republice. Naším cílem je zmírnit stres a osamělost pacientů, zejména dětí a seniorů, prostřednictvím interaktivních představení, často přímo u nemocničních lůžek.

Náš tým tvoří herci, muzikanti a loutkoherci, kteří pravidelně navštěvují přes 100 oddělení v desítkách zdravotnických zařízení. Hrajeme všude tam, kde je nás potřeba. Každý rok realizujeme 1400 návštěv, během kterých nás může vidět více než 56 000 diváků, zejména pacientů.

Kromě klasických návštěv jsme připraveni pomáhat i v mimořádných situacích – například jsme v minulosti podpořili děti uprchlíků z Ukrajiny nebo zdravotnický personál během pandemie. Realizujeme také workshopy pro mladé hospitalizované na psychiatriích, nahráváme písničky a pohádky a stále připravujeme nová představení.

Jak vypadá typický den vašeho dvoučlenného týmu, když vyrážíte do nemocnice nebo léčebny – od příprav až po první představení?

Den začíná přípravou – balíme loutky, hudební nástroje, scénografii a všechny potřebné rekvizity. Každé představení totiž přizpůsobujeme věku a zdravotnímu stavu dětí. Jezdíme vlakem a s většími představeními autem po celé republice.

Cestou ještě dolaďujeme detaily a po příjezdu do nemocnice se převlékáme, dezinfikujeme a kontaktujeme personál, který nám pomůže zorientovat se na odděleních. Hrajeme buď přímo na pokojích, nebo ve společenských prostorách, pokud to situace dovolí. V léčebnách v létě ale často hrajeme i venku.

Každý den odehrajeme několik představení, každé trochu jiné – protože každý pokoj znamená nového diváka a nový příběh. Někdy zůstane u písničky a improvizace, někdy odvyprávíme celou pohádku.

Co všechno si s sebou na takovou cestu berete – loutky, kulisy, hudební nástroje, rekvizity... a kolik toho vlastně je?

Představte si velký kufr plný pohádek. Vozíme s sebou různé typy loutek – od malých maňásků po velké marionety – dále kulisy, rekvizity, kostýmy i hudební nástroje. Nechybí kytara, klávesy, trubka či různé rytmické nástroje.

U větších představení jsou i věci, co se do kufru nevlezou – rozměrnější dekorace, nebo technické pomůcky, světla, zvukové vybavení a někdy i celé divadlo – máme svůj vlastní stan. Pokud jedeme nalehko, vše máme sbalené tak, abychom to unesli ve dvou a dokázali donést na nádraží i přes celou nemocnici. Záleží na typu představení.

Některé vyžadují přepravu autem. Při přípravě představení máme vždy na zřeteli, že musíme zůstat mobilní a připraveni na různé podmínky.

V čem je vaše práce náročná – fyzicky, psychicky, logisticky? Co třeba lidi často vůbec netuší?

Naše práce je náročná ve všech směrech – fyzicky, psychicky i organizačně. Fyzicky proto, že hodně cestujeme a celý den přenášíme vybavení, hrajeme, zpíváme, jsme na nohou. Psychicky, protože se denně setkáváme s bolestí, nejistotou nebo smutkem.

A neustále zůstáváme v interakci nejen s pacienty, ale i rodinnými příslušníky a zdravotnickým personálem. A logistika? Každé zařízení má svá specifika, každý den je jiný, někdy je třeba improvizovat. Lidé si často neuvědomují, že naše práce není „jen“ pohádka – za každým úsměvem je velká dávka empatie, přípravy a síly. A pokud se stane zázrak a vidíme šťastné oči a úsměvy, únava všeho druhu opadá.

Právě díky těmto výzvám víme, že to má hluboký smysl. 5. Máte za sebou už mnoho let působení v nemocnicích – jak se změnila atmosféra na odděleních a spolupráce s lékaři a sestrami? Za ty roky jsme se z „návštěvníků s kufrem“ stali respektovanou součástí nemocničního provozu.

Lékaři i sestry dnes vnímají, jak zásadní vliv může mít naše přítomnost na psychickou pohodu pacientů. Často se stává, že nám sami aktivně pomáhají – doporučují konkrétní pacienty, nebo nás přivolají pokud je třeba pomoci při diagnostice. Někdy dostáváme i velmi konkrétní zadání. Například při pomoci během rehabilitace.

Změnila se i samotná otevřenost oddělení – dnes běžně hrajeme přímo u lůžek, na JIPkách i na psychiatrii. Vztahy jsou důvěrnější, komunikace pružnější a společné cíle jasnější – chceme, aby se pacienti cítili co nejlépe.

Vybavíte si situaci, kdy jste opravdu silně cítili, že „se stal zázrak“ – dítě, které se po dlouhé době zasmálo, uvolnilo, začalo si hrát?

Takových momentů zažíváme opravdu hodně – a každý z nich v nás zůstává. Některé z nich jsme se snažili zachytit v knihách Můžeme dál? a Zázraky se dějí.

Jednou na rehabilitačním oddělení v Motole jsme potkaly Vojtíka, chlapce, který se znovu učil chodit s protézami. Terezčina loutka Kočka Kozačka, která měla své „dřevěné nohy“, ho vyzvala na závod – a Vojtík se zasmál po dlouhé době od srdce. Krok po kroku, od skříně k nočnímu stolku, znovu objevoval radost z pohybu.

Když Kočka znovu prohrála, s úsměvem ji postrčil holí do cíle: „Neboj, to se naučíš...“ Jeho prostá slova zněla jako povzbuzení nejen pro loutku, ale pro celý svět. Takové „zázraky“ jsou pro nás tím největším potvrzením, že to, co děláme, má smysl.

Jak pracujete s různými věkovými skupinami – malé děti, puberťáci, senioři? Liší se vaše představení nebo přístup?

Ano, výrazně. Každá věková skupina má jiný jazyk, tempo i témata. Pro malé děti hrajeme pohádky plné zvířátek, často o statečnosti. Přidáváme jednoduché písničky – často lidovky – a notnou dávku vlídného humoru.

Dospívajícím nabízíme příběhy, které rezonují s jejich světem – používáme i moderní vyjadřovací prostředky, jako looper, beatbox nebo rapování. A u seniorů často saháme po lidových písních i hitech z minulosti.

Také nabízíme vzpomínkové příběhy a osobní interakci, trpělivost a porozumění. Každé setkání je pro nás dialog – sledujeme reakce, přizpůsobujeme tempo, měníme náladu. Naše práce je hodně o vnímavosti – každá skupina si zaslouží jiný klíč.

To se snažíme reflektovat i v bohaté dramaturgii určené různým věkovým skupinám a někdy i pacientům s různým zdravotním problémem.

Kromě nemocnic hrajete někdy i na různých akcích, festivalech nebo beneficích – jak se liší „nemocniční“ prostředí od venkovních či veřejných vystoupení?

V nemocnicích hrajeme většinou komorně – často jen pro jedno dítě, jeho rodiče. Každé představení je velmi osobní, jemné, přizpůsobené náladě a situaci. Naopak při veřejných vystoupeních nebo festivalech máme prostor pro větší scénu, silnější herecké výrazy, živější tempo.

Ale i tam si zachováváme náš rukopis – divadlo z blízka, bez bariér, s loutkami a písničkami, které otevírají srdce. Díky těmto akcím můžeme veřejnosti ukázat, jak vypadá naše práce, a přiblížit jim atmosféru, kterou jinak znají jen pacienti v nemocnicích. Informovat veřejnost o tom, jak pomáháme za zdmi nemocnic, je pro nás důležité.

Když vystupujete venku, co jsou pro vás největší praktické výzvy – počasí, technika, akustika, zázemí pro loutky a kostýmy?

Venku je všechno jinak než v nemocničním pokoji – hlavní výzvou je počasí. Vítr, déšť – to loutkám ani nástrojům nesvědčí – samozřejmě to vše může ovlivnit nejen vybavení, ale i průběh samotného vystoupení.

Proto i v exteriéru – je‐li to možné – vyhledáváme suché a stabilní zázemí, kde můžeme rozložit loutky, převléknout se, naladit nástroje a přivítat malou skupinu diváků. Takové zázemí nám zároveň umožňuje udržet intimní atmosféru.

I proto si vážíme toho, že máme vlastní nafukovací stan – právě ten nám často poskytne prostor, kde se vše spojí: bezpečí pro vybavení, soustředění na vystoupení a blízkost s publikem.

Co vás vedlo k tomu pořídit si profesionální nafukovací stan – a proč padla volba právě na RedX?

Potřebovali jsme mobilní zázemí, které bude lehké, stabilní a rychle postavitelné. Hledali jsme něco, co nám umožní vytvářet bezpečný a útulný prostor pro divadlo i mimo nemocnice – v parcích léčeben, na festivalech nebo při benefičních akcích.

Volba padla na nafukovací stan od RedX díky jejich atypické konstrukci – na rozdíl od běžných hranatých stanů nabízí obloukový tvar, který krásně podtrhuje atmosféru našeho divadla. Navíc je snadno přenosný, rychlý na sestavení a jeho design je originální, což se k naší práci skvěle hodí.

Jak stan využíváte – slouží spíš jako zákulisí, malé divadlo, prostor na workshopy s dětmi, nebo kombinace všeho?

Stan využíváme velmi flexibilně – podle situace slouží jako divadelní prostor pro menší publikum, zákulisí pro převlékání a přípravu, nebo jako místo pro workshopy a interaktivní setkání s dětmi.

Nejčastěji ho stavíme při větších veřejných akcích, kde vytváří naši malou „divadelní scénu“ pro zdravé děti a jejich rodiče. Umožňuje nám přiblížit lidem atmosféru, kterou běžně zažíváme na nemocničních pokojích – v bezpečném a komorním prostředí, které pomáhá navázat blízký kontakt s publikem.

Co byste vzkázali dalším neziskovkám nebo kulturním projektům, které zvažují výjezdy do terénu – proč má smysl investovat do profesionálního zázemí, jako je stan?

Investice do kvalitního zázemí se mnohonásobně vrátí. Profesionální stan vám poskytne jistotu – chrání vybavení, usnadňuje logistiku a vytváří důstojné prostředí pro vaši práci. Pomůže vám být flexibilní a připraveni na různé podmínky, počasí i typy akcí.

Velmi oceňujeme, že potisk stanu zároveň nese sdělení o naší misi. Umožňuje tak zasáhnout i ty, kteří kolem jen procházejí. V našem případě je stan nejen útočiště pro herce a loutky, ale i symbol bezpečného prostoru, kde může vznikat kontakt, sdílení a radost. A to je v terénu k nezaplacení.

Kdybyste měli jednou větou popsat, co vám venku na akcích umožňuje soustředit se na to nejdůležitější – na radost dětí a seniorů – co byste řekli?

Díky kvalitnímu zázemí rozšiřujícímu možnosti našeho kočování víme, že jsme připraveni – a pak už se můžeme naplno věnovat tomu, co je nejdůležitější: přinášet radost, úlevu a chvíle radosti tam, kde jsou nejvíc potřeba.

A jak vypadá vaše práce nyní v období adventu a Vánoc?

Ani v tomto období nenecháváme pacienty na holičkách. Právě naopak – víme, jak těžké může být pro děti i seniory trávit svátky mimo domov, bez blízkých.

A právě tehdy může pohádka nebo koleda přijít velmi vhod. V nemocnicích a léčebnách přinášíme vánoční atmosféru přímo k lůžkům – s hudbou, loutkami i příběhy. Pro letošní Vánoce jsme navíc připravili speciální dárek: album písniček s vánoční tématikou s názvem Vánoční cukroví.

„Každá písnička je jako jiný druh cukroví – něžná, veselá, trochu bláznivá i poetická. Někomu připomene babiččiny vanilkové rohlíčky, jinému zas dětské nadšení pod stromečkem, a dalšímu okamžik, kdy se na chvíli vynoří smysl Vánoc,“ říká Marka Míková, principálka Loutek vnemocnici.

Na albu najdete nejen původní písně, které připomenou tradiční koledy, ale i autorské skladby, které vás svou poetikou překvapí – třeba Dinosauří koleda, Oslíkoleda nebo My na to pečem. Svým osobitým výtvarným jazykem album doprovodila ilustrátorka Galina Miklínová.

Album bude dostupné ke stažení na stránkách vydavatelství Indies Scope a k poslechu na všech oblíbených streamovacích platformách. Více o Loutkách v nemocnici naleznete na www.loutkyvnemocnici.cz